Dar Svobody

Jeden muž, George Thomas, pastor v malém městečku v Nové Anglii, s sebou jednoho velikonočního rána do církve přinesl zrezavělou, starou ptačí klec a položil ji na kazatelnu. 

Několik obočí se nadzvedlo. 
"Včera jsem šel městem, když jsem viděl malého chlapce, jak jde směrem ke mně a v ruce pohupuje touto ptačí klecí. Na dně klece byli tři malí, polní ptáčci, třásli se zimou a strachem. 
Zastavil jsem chlapce a zeptal jsem se: "Co to máš?"
"Jenom pár starých ptáků" přišla odpověď. 
"A co s nimi budeš dělat?" ptal jsem se.
"Vezmu si je domů a trochu si s nimi pohraji." odpověděl. "Budu je škádlit a vytrhnu jim pár pírek, aby se prali. Bude to fakt sranda." 
"Ale dřív nebo později tě to začne nudit, co s nimi uděláš pak?"
"Máme doma kočky," řekl chlapec. "Mají rádi ptáky. Dám jim je." 
Pastor se na chvíli odmlčel. "Kolik za ty ptáky chceš?"
"Co?!!! Přece byste je nechtěl, pane. Jsou to jen obyčejný, starý, polní ptáci. Nezpívají - a nejsou ani hezký!"
"Kolik?" ptal se pastor znovu. |
Chlapec si pohledem změřil pastora, jako kdyby to byl blázen a řekl: "Dvě stovky?" 
Pastor sáhl do kapsy a vytáhl dvoustovku. Dal ji chlapci do ruky. Než se nadál, chlapec byl pryč. 
Pastor vzal klec a odnesl ji na konec cesty, kde byl strom a tráva. Položil ji na zem a otevřel dvířka. Jemně, ťukajíc na klec, přesvědčil ptáky, aby vyletěli ven. 
To vysvětlovalo prázdnou klec na kazatelně. Potom pastor začal vyprávět tento příběh. 
Jednoho dne měl Satan s Ježíšem rozhovor. Satan se právě vrátil ze zahrady Eden a škodolibě se posmíval a vytahoval. "Jo, Pane, právě jsem tu chytil svět plný lidí. Políčil jsem na ně, dal jsem tam návnadu... Věděl jsem, že neodolají. Mám je všechny!" 
"Co s nimi budeš dělat?" ptal se Ježíš.
Satan odpověděl: "No, trochu si s nimi pohraji, naučím je jak se ženit a rozvádět, jak se nenávidět a zneužívat, jak pít, kouřit a proklínat. Naučím je, jak vymýšlet zbraně a bomby a navzájem se zabíjet. Budu se fakt dobře bavit!" 
"A co s nimi uděláš pak?" Ptal se Ježíš. 
"No, pak je zabiji," řekl Satan pyšně.
"Kolik za ně chceš?" zeptal se Ježíš.
"Přece ty lidi nechceš. Nejsou k ničemu. Vezmeš si je a oni tě budou akorát nenávidět. Budou na tebe plivat, proklínat tě a nakonec tě zabijou!! Přece ty lidi nechceš!!"
"Kolik?" ptal se znovu.
Satan se podíval na Ježíše a jízlivě se zašklebil. "Všechny tvé slzy a tvou krev."
Ježíš řekl: "Domluveno" a pak zaplatil cenu.
Pastor vzal klec, otevřel dveře a odešel z kazatelny.

Tento příběh vyjadřuje právě to co udělal Kristus pro nás-dal nám skrze svojí oběť na kříž vzácný dar: svobodu.

• Lukáš 4:18 `Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu.

• Jan 8:32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."

• Galatským 5:1 Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.

Dopis od Boha

Když ses probudil dnes ráno, díval jsem se na Tebe a doufal jsem, že na mne promluvíš a řekneš mi byť jen pár slov, aby ses mě zeptal na názor, abys mi poděkoval za něco hezkého, co se ti včera přihodilo. Ale všiml jsem si, že jsi příliš zaměstnán hledáním vhodného oblečení, aby ses mohl vydat do práce. Čekal jsem, ještě když jsi vybíhal z domu, a domníval jsem se, že se snad na chvíli, aspoň v duchu zastavíš a řekneš mi: "Ahoj." Ale Tys měl fůru starostí! Proto jsem pro tebe rozzářil nebe, ozdobil je těmi nejkrásnějšími barvami a cestou jsem tě doprovázel sladkým zpěvem ptáků v naději, že se snad zaposloucháš..., ale ani toho sis nevšiml.

Pozoroval jsem Tě s láskou, když jsi běžel do práce a trpělivé jsem na Tebe čekal celý den. Jelikož jsi měl tolik věcí, které bylo třeba vyřídit, neměl jsem odvahu na Tebe promluvit a čekal jsem dál...

Když ses vrátil, pochopil jsem, že jsi unavený, a tak jsem Ti dopřál déšť, aby voda odplavila zbytky napětí a starosti. Myslel jsem, že Ti tím udělám radost a že si pak snáze na mne vzpomeneš, a zatím... Naštval ses a s hněvem pronesl na můj účet slova, která Tě teď možná samotného mrzí. A já jsem tolik toužil, abychom si chvilku povídali, vždyť do večera zbývalo ještě tolik času... Když jsi zapnul televizi, věděl jsem, že se hned tak nedočkám, a proto jsem se obrnil svatou trpělivostí, ale ani tehdy, ani u večeře sis nevzpomněl...

Poznal jsem na Tobě, že jsi unavený, a že toužíš po tichu, a tak jsem zvolna zhasil den a zapálil svíčku. Bylo to krásné, ale Ty jako bys ani neviděl... Když ses ukládal ke spánku, byl jsi na konci sil, alespoň tak mi to připadalo. Popřál jsi rodině dobrou noc a okamžitě jsi usnul. Celou noc jsem Tě provázel ve snech jemnou hudbou a představami, ale Tobě nedošlo, že jsem pořád s Tebou a pro Tebe. Jsem trpělivější, než si umíš představit. Chtěl bych Tě naučit, abys i Ty byl trpělivý k ostatním.

MILUJI TĚ natolik, že čekám každý den, zda si snad se mnou nezačneš povídat. Zítra se znovu probudíš a já tu opět budu pro Tebe a budu trpělivě čekat, že odpovíš na mou lásku tím, že na mne budeš mít chvíli.

Přeji Ti dobrou noc a dobrý den,

Tvůj táta BŮH.